Římskokatolická farnost Rataje u Kroměříže

O Vánocích bývá člověk nějak obdarován. Nadechne se posvátné atmosféry, zakusí něco z hloubky a krásy. A přece se pak může stát, že tyto dary zůstanou nevyužité. Zapomenuté. Zastrčené v šuplíku, odnesené na půdu – „nerozbalené“. Zavřeme za nimi dveře a vrátíme se do obyčejného všedního života, ve kterém se na vánoční tajemství brzy zapomene.

Křesťanství přichází s myšlenkou, že obdarování není jen záležitostí Vánoc. Každý člověk nejprve dostává základní dar – samotný život. Ten není hotový výrobek, ale prostor, který může růst, zrát a nést ovoce. Do něj pak postupně přicházejí i další, konkrétní dary, schopnosti a hřivny. Ne proto, aby si je člověk schoval pro sebe, ale aby je rozvíjel a používal tak, aby z nich měl užitek on sám i jeho okolí. Právě skrze tyto dary může svět být o něco krásnější, živější a lidštější.

Dobrodružství všedního života pak spočívá v tom, jestli své dary skutečně „rozbalím“. Jestli je vezmu vážně, přijmu je a začnu s nimi něco dělat. Před pár lety to jeden zahraniční řečník shrnul do prosté věty: „When you receive a gift, use it!“  „Když dostaneš dar, používej ho.“ Možná až překvapivě jednoduchá rada.

Na prahu nového roku to může být pozvání i pro mě. Rozbal znovu svůj život. Rozbal to, co v tobě je dobré, co ti bylo svěřeno, co může sloužit druhým. Neodkládej tyto dary spolu s ozdobami z vánočního stromku do skříně. Život jsme nedostali proto, aby zůstal nerozbalený v šuplíku. A dary nedostáváme proto, abychom je s díky odmítli.

A pak se zkusme znovu a nově zapojovat do tohoto světa.
Pomáhejme ho tvořit tak,
aby byl krásnější, laskavější,
soucitnější a pravdivější.