Římskokatolická farnost Rataje u Kroměříže

Ještě než Bible vypráví o Ježíšově pokušení na poušti, popisuje jeho zásadní zkušenost s Bohem Otcem. Při křtu v Jordánu se otevírají nebesa a zaznívá: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení“ (Mt 3,17). Jako by Bůh říkal: „Jsi milovaný. Jsi dobrý. Je skvělé, že jsi.“

Na začátku svého veřejného působení tak Ježíš zakouší hluboké ujištění, že je milován. Právě tato jistota se stává základem jeho identity a oporou ve všem, co v životě pak zažije.

A pokušitel toto dobře ví. Je mu jasné, že pro Ježíše — a i pro každého z nás — je klíčové vědomí, že jsme Bohem přijati a milováni, že jsme jeho syny a dcerami. Proto útočí právě v tomto místě: „Jsi-li Syn Boží…“ Zpochybňuje vztah, důvěru i naše místo v Božím srdci. A často přichází právě tam, kde jsme „vyhladovělí“ — zranění, unavení, oslabení a kde se nám nedostává toho, co bychom potřebovali či po čem bychom toužili... 

V jádru křesťanství je jednoduchá, ale hluboká pravda: v Bohu máme své místo a můžeme čerpat z jeho lásky. Když ji přijímáme, pak snáze přijímáme jeho vedení — i tehdy, když jde proti našim okamžitým pocitům nebo představám. Zkušenost Božího přijetí nám dává pevnou půdu pod nohama, pomáhá nám přijmout i sebe sama a činí nás méně manipulovatelnými..

Nenech si proto vzít vědomí,
že jsi Bohem milován*a a vyvolen*a.
Budeš-li naslouchat tomuto tichému hlasu lásky,
půjdeš životem s větším pokojem, svobodou,
vnitřní jistotou a pohodou.